Nejšílenější přestupy v historii Formule 1
/ Léto ve Formuli 1 přináší nejen povinnou přestávku a zajímavé evropské závody, ale také jde o období plné spekulací o přestupech, které mohou změnit podobu celého startovního roštu. Některé transfery jsou pak naprosto šílené a v historii F1 jich nebylo zrovna málo. Vybrali jsme dvanáct z nich!
Velkolepé přestupy do Ferrari. Návrat z důchodu. Úřadující mistr světa ve slabém Arrowsu. A jeden z největších talentů své generace v úplně novém týmu. Historie Formule 1 zná řadu rozhodnutí, která šokovala.
2025: Lewis Hamilton do Ferrari
Historická bomba, kterou nikdo nečekal? Ta přišla v roce 2024, když Lewis Hamilton oznámil světu, že na konci roku opustí Mercedes a zamíří do Ferrari. Brit strávil u Mercedesu dvanáct let, získal s ním šest ze svých sedmi titulů mistra světa a dlouho se zdálo, že právě v barvách německé automobilky také svou kariéru ukončí.
Místo toho se sedminásobný šampion rozhodl splnit jeden ze svých největších snů a oblékl červenou kombinézu. Ferrari se pokoušelo Hamiltona zlákat již dříve, ale bez úspěchu. V době, kdy se Hamilton u stříbrných šípů trápil rozhodně hrála roli i blížící se nová éra F1.
2013: Lewis Hamilton do Mercedesu
U Hamiltona ještě chvíli zůstaneme. Dnes už je téměř nemožné představit si úspěšnou éru Mercedesu bez britského závodníka, jenže právě jeho rozhodnutí v roce 2012 opustit McLaren a přejít k Mercedesu působilo jako šílenství. McLaren byl etablovaným špičkovým týmem, zatímco Mercedes měl za sebou od návratu do F1 v roce 2010 jen jedinou výhru.
Prsty v celém přestupu měla jiná legenda motorsportu Niki Lauda. Právě on Hamiltona přesvědčil, že německá automobilka chystá tu nejlepší kombinaci auta a motoru. A měl pravdu. Už v roce 2013 získal Brit své první vítězství s Mercedesem a o rok později odstartovala éra dominance, během níž získal šest mistrovských titulů. Z jednoho z nejodvážnějších rozhodnutí jeho kariéry se tak stal jeden z nejlepších přestupů v historii F1.
Exkluzivní nabídky práce
Všechny nabídkyTeam Management Support
LN4 FusionCar Chief
AO Racing TeamPayroll Analyst
GM Performance Power Units
1996: Michael Schumacher do Ferrari
Mezi příběhem Hamiltona a Michaela Schumachera lze najít řadu paralel. Dnes rovněž působí spojení Michaela Schumachera a Ferrari jako něco, co jednoduše muselo vzniknout, ale tehdy to působilo jako naprostý šok. Schumacher tehdy odcházel od Benettonu jako dvojnásobný mistr světa, pro kterého žil celý tým. Místo toho se ale rozhodl přestoupit k Ferrari, které v předchozích pěti sezonách nedokázalo skončit v Poháru konstruktérů výše než třetí.
Šlo o velký projekt jistého Jeana Todta, jenž chtěl německého šampiona jako základ pro přestavbu týmu. A risk se vyplatil. Nejprve přišel Schumacher, poté ho následovali také ti nejvěrnější spojenci z Benettonu. Hned v první sezóně Schumacher vyhrál tři závody, během jedenácti sezon v červeném získal pět titulů a 72 vítězství. Jedna z nejdominantnějších ér F1.
2010: Michael Schumacher do Mercedesu
Schumacher svou první kariéru v královně motorsportu uzavřel v roce 2006 jako nejúspěšnější pilot všech dob. Už nezávodil, ale stále se aktivně zapojoval do dění u Ferrari v roli poradce. Jenže jednou závodník, pořád závodník a když v roce 2009 přišla nabídka zastoupit zraněného Felipeho Massu, probudila se vášeň, která německého sedminásobného šampiona provázela celý život. Ze zdravotních důvodů ke comebacku legendy nedošlo, ale jiskra byla zažehnuta.
Na konci roku 2009 vznikl z mistrovského Brawn GP nový tovární tým Mercedes a jeho šéf Ross Brawn věděl, koho chce do kokpitu. Svého oblíbence nemusel dlouho přesvědčovat. Jedenačtyřicetiletý Schumacher se po tříleté pauze vrátil na startovní rošt. Sportovně už jeho comeback další titul nepřinesl a během tří let získal jedinou pódiovou příčku. Samotný návrat sedminásobného šampiona do F1 ale patří k největším událostem historie šampionátu.
2015: Sebastian Vettel do Ferrari
Prý každý jezdec Formule 1 tajně touží po tom závodit za Ferrari. To platí obzvlášť pokud jste Němec, který vyrostl v éře Michaela Schumachera. Asi nikoho nepřekvapilo, když Sebastian Vettel, už jako čtyřnásobný šampion, opustil Red Bull a zamířil do Ferrari, ale stále to byla přestupová bomba. Němec se měl převzít roli lídra po neúspěšných pokusech Fernanda Alonsa.
Nakonec ani Vettel nepřinesl ten recept, který Ferrari hledalo. Němec mistrovský titul s vozy z Maranella nezískal, ale během šesti sezon vyhrál 14 závodů a čtyřikrát skončil v šampionátu druhý. Přestup tak zůstal jedním z největších pokusů Ferrari vrátit se na absolutní vrchol.
1990: Alain Prost do Ferrari
To příběh Alaina Prosta vypadal trochu jinak. Francouz byl dlouhé roky spjat s McLarenem, se kterým vybojoval tři tituly, ale právě tady se také v roce 1988 rozhořela jeho legendární rivalita s Ayrtonem Sennou. Jejich vztah se postupně proměnil v otevřené nepřátelství a Prost se rozhodl hledat nové prostředí.
V průběhu sezony 1989 oznámil, že od následujícího roku přestoupí do Ferrari. Pro italské fanoušky šlo o obrovský moment a Prost se stal okamžitě miláčkem tifosi. Boj o titul v roce 1990 vyvrcholil kontroverzní kolizí na Suzuce, která rozhodla o titulu ve prospěch Senny. Jenže tím také skončila pohádková fáze a Prost se s Ferrari rozešel ve zlém. Francouz následně F1 opustil, aby se v roce 1993 vrátil a s Williamsem přidal ještě čtvrtý mistrovský titul.
1982: Niki Lauda do McLarenu
Legendární Niki Lauda opustil Formuli 1 způsobem, který byl pro něj typický, tedy náhle a bez velkých emocí. Během tréninku na Velkou cenu Kanady 1979 jednoduše oznámil, že už ho závodění nebaví, odešel od Brabhamu, založil leteckou společnost Lauda Air a následující dva roky se od F1 prakticky odstřihl. Návrat tehdy vypadal jako naprostá utopie.
Jenže během Velké ceny Rakouska 1981, kterou komentoval pro rakouskou televizi, se v něm znovu probudila touha závodit. Lauda následně otestoval McLaren a Ron Dennis ho přesvědčil k návratu další sezónu. Trojnásobný mistr světa vyhrál už svůj třetí závod po comebacku v Long Beach, v šampionátu skončil pátý a o dva roky později s McLarenem získal svůj třetí titul.
2007: Fernando Alonso do McLarenu
V letech 2005 a 2006 ležel Fernandu Alonsovi svět u nohou. Španěl získal dva tituly s Renaultem a byl oslavován jako ten, který ukončil dominantní éru Schumachera a Ferrari. Jenže Alonso chtěl víc a také následovat svého hrdinu Ayrtona Senna a tak zamířil do McLarenu.
U britské stáje se potkal s talentovaným nováčkem Lewisem Hamiltonem, jenže místo očekávané týmové dominance však přišla jedna z nejvýbušnějších sezón. Rivalita obou jezdců rychle přerostla v otevřený konflikt a stala se také středem velké aféry Spygate. I když tým měl jasně nakročeno k titulu, nakonec válka jezdců otevřela cestu Ferrari a Kimimu Räikkönenovi. Alonso nakonec po jediné sezoně McLaren opustil.
1995: Nigel Mansell do McLarenu
Zatímco některé přestupy dávají smysl až s odstupem, tenhle byl šokující už při podpisu. Nigel Mansell se po zisku titulu s Williamsem v roce 1992 vydal do zámoří. Do F1 se ovšem následně vrátil v roce 1994, aby pomohl britské stáji po tragické smrti Senny. Mansell poté ovládl poslední podnik sezóny v Austrálii a hovořilo se o tom, že by pokračoval i další rok, ale přednost tehdy dostal David Coulthard.
Všichni tak očekávali, že Mansell se už s F1 rozloučí, jenže následně rychle podepsal s McLarenem. Britský tým tehdy nebyl v nejlepší formě, ale Mansella si údajně prosadil hlavní sponzor. Jenže spolupráce se rozpadla prakticky okamžitě. Vůz byl stavěný pro menší jezdce a Mansell se do úzkého kokpitu nevešel. Kvůli tomu musel vynechat první dva závody. Následně odjel dvě Velké ceny než z týmu z výkonnostních důvodů sám odešel. Jedna z nejkratších a nejbizarnějších kapitol v historii sportu.
1997: Damon Hill do Arrows
Pro Damona Hilla byl Williams domovem. Právě tato britská stáj ho v F1 vychovala a v roce 1996 mu dopřála splnění snu, tedy zisk titulu mistra světa. Jenže Williams už se tou dobou ve skutečnosti poohlížel jinde a tým s ním nepočítal jako s budoucím lídrem. Novopečený šampion se tak náhle ocitl bez sedačky.
Bohužel pro Hilla, tehdy měly všechno lepší týmy plno a nikdo se nerozhodl pro změnu ve své sestavě. Úřadující šampion tak skončil v jednom z menších týmů startovního pole, a to v Arrowsu. Těžká sezóna ale přinesla i překvapení, a to, když Hill předvedl v Maďarsku životní jízdu. Až do posledních kol tehdy bojoval o vítězství, než pro technické problémy nakonec dojel druhý, ale právě tento závod ukázal jeho bojovnost a skutečný talent.
1999: Jacques Villeneuve do BAR
Jediným Kanaďanem, který získal titul mistra světa v F1, je Jacques Villeneuve. Právě on vstoupil do F1 jako raketa, když si ho za oceánem vyhlídl Williams. Ve své debutové sezóně 1996 šlapal na paty Hillovi a v roce 1997 dotáhl svou mistrovskou jízdu do úspěšného konce. Jenže pak dominantní éra Williamsu skončila a Kanaďan se začal poohlížet po jiných možnostech. Do týmu ho lanařil i McLaren s designérem Adrianem Neweyem.
Jenže Villeneuve sáhl po šokujícím rozhodnutí a pro rok 1999 se upsal projektu svého kamaráda a manažera s názvem British American Racing. Kanaďan se vzhlédl ve vizi, že by mohl mít tým postavený zcela kolem sebe, jenže realita byla krutá. V následujících pěti sezónách se nedočkal jediného vítězství a bývalý šampion uzavřel svou kariéru v ústraní. Jak sám později řekl, právě tohoto rozhodnutí později litoval.
1954: Juan Manuel Fangio do Mercedesu
A na závěr něco speciálního z historie. Řeč nebude o nikom jiném než legendárním pětinásobném šampionovi Juanu Manuelu Fangiovi. Ten odstartoval sezónu 1954 v barvách Maserati, jenže současně měl podepsáno u Mercedesu. Když tedy německá automobilka vstoupila po dvou závodech do šampionátu F1, Fangio logicky přešel právě k nim.
A německá značka okamžitě ukázala svou sílu. Fangio vyhrál čtyři ze šesti závodů, které za Mercedes v dané sezoně absolvoval, a získal svůj druhý titul mistra světa. Pak přidal ještě tři další, ten poslední opět za Maserati.
