Zuzana Pšajtová

„Tohle je strop. Zastav se a užij si tenhle moment. Uvědom si, kde jsi, kam ses dopracovala. Vydřela sis hromadu věcí, sama překonala spoustu životních překážek a teď stojíš tady. Tohle si pamatuj.“

Vnímá každý detail – zvuk motorů, který je jedním z nejhezčích zvuků, co zná. Naleštěné monoposty připravené ke startu, napětí mechaniků. Byl to vrcholný okamžik, kdy si plně uvědomila, že z malé holky, která kdysi pročítala motoristické časopisy, je nyní respektovaná profesionálka stojící uprostřed dění největšího motoristického sportu světa. Bylo to vyvrcholení dlouhé cesty plné odříkání, tvrdé práce a neutuchající vášně pro Formuli 1.

Dětství a dospívání

Zuzana byla vždy trochu jiná než ostatní holky. Od malička se jí věnoval hlavně dědeček, který v ní pěstoval lásku k technickým věcem. Zatímco její vrstevnice si hrály s panenkami, ona s dědečkem stavěla modely vlakových nádraží.

„Máma mi kupovala panenky, já jsem na to vždycky koukala s otazníkem v očích a ptala jsem se: ‚Co s tím mám jako proboha dělat?‘ Prostě jsem tomu konceptu mrkajících panenek v růžovém kočárku nerozuměla,“ vzpomíná s úsměvem. „Byla jsem od malička takový trošku samorost, dalo by se říct. Hlavně jsem měla potřebu věcem rozumět do hloubky.“

Reklama

Celá základní škola se točila kolem klučičích záležitostí. Zuzka buď lezla po stromech, nebo chodila s kamarády na kopec za město sledovat projíždějící auta.

„To byla naše největší zábava. Chodili jsme tam každé odpoledne a předháněli se, kdo pozná více značek a typů aut: ‚Ford Focus, Škoda 120 a tak dál,‘ “ vypráví o svém dětství, které předznamenalo její budoucí vášeň.

V roce 2003, mezi základní a střední školou, objevila svět Formule 1, který ji naprosto pohltil.

„Zjistila jsem, že existují závody vozů Formule 1 a že je to dost náročný technický sport. Bylo to v době, kdy přišel Fernando Alonso, a mně se jako chlap moc líbil. Takže bylo vymalováno – technika, závody a šikovnej, hezkej kluk, co víc si přát!“ popisuje Zuzana začátky své vášně.

Její zájem rychle přerostl v naprostou posedlost, která kompletně proměnila její život.

„Celá střední byla ve znamení víkendů s Formulí 1 – pátky, soboty, neděle, vstávání na Austrálii ve čtyři ráno, pak do školy s vykulenýma očima a celou dobu podpora jednoho jediného závodníka, ať se dělo cokoliv,“ vzpomíná na své teenagerské roky. „Hodně času zabralo i studování technických pravidel a učení se pracovat se strategiemi týmů. Nikdy mě nezajímalo, kdo s kým chodí, ale kdo jak jezdí.“

Formule 1 se stala nedílnou součástí jejího života – každý závod, každý trénink, každá kvalifikace. Fanaticky sledovala každý detail.

Po maturitě, než nastoupila na Karlovu Univerzitu v Praze, si stanovila jasný cíl – vidět Formuli 1 naživo. S odhodláním sobě vlastním si našla brigádu v supermarketu, kde od pěti ráno vykládala hlavně mražené a chlazené zboží.

„Chodila jsem čtyři měsíce na brigádu, několik dní v týdnu, vykládat zboží za 58,60 Kč/h před zdaněním, abych si vydělala na vstupenku, cestu, ubytování a tak dále. Rodina moc nefungovala, v té době jsem byla na všechno, jak finančně, tak organizačně sama. Dohromady jsem na svůj první formulový trip potřebovala 12 tisíc korun,“ říká o svém prvním velkém motorsportovém dobrodružství. „Každá ta hodina práce v mrazu ale stála za to.“

Odměnou jí byl první reálný formulový zážitek na vlastní kůži. V červenci 2007 se poprvé vydala na Nürburgring.

„To byl rok, kdy Fernando jezdil za McLaren, jediná sezóna, kdy se týmově potkal s Lewisem. A na Nürburgringu vyhrál, takže to pro mě bylo euforické. Poprvé a on zvítězil, což byl pro mě nezapomenutelný zážitek,“ vzpomíná se zápalem v očích.

„V té době ještě nebyly turbomotory, ale atmosférické osmiválce. Desetiválce jsem bohužel nestihla, to mě moc mrzí. Po několika hodinách na cestě jsme s kamarádem zaparkovali na odstavném parkovišti asi dva kilometry od okruhu. Zrovna se jel páteční trénink. Vylezla jsem ven z auta a strašně jsem se lekla! Ten zvuk řvoucích motorů byl tak ohromující! Připadala jsem si, že stojím přímo na závodní dráze, ne na parkovišti. O to víc mě překvapilo, že někteří lidé měli na tribunách špunty v uších. To je jak jít do kina a zavřít oči.“

Celý tento zážitek, zvuk motorů, atmosféra závodu a vítězství jejího idola, jen upevnil její lásku k Formuli 1.

Mladá a dospělá

Zuzanina profesní dráha započala v prostředí, které se od závodních okruhů nemohlo lišit více. Ve svých pouhých 21 letech nastoupila do společnosti O2 jako nejmladší manažerka prodejny v historii společnosti, čímž překvapila nejen své okolí, ale i sebe samu.

„Práci manažerky prodejny mi nabídli po velmi náročném výběrovém řízení, které trvalo 12 hodin a obsahovalo sérii psychologických testů. Tehdy jsem byla mladá holka s minimální zkušeností a žádnou ‚O2 historií‘. Standardně se totiž manažery stávali třeba trenéři nebo zástupci vedoucích – lidé, co už měli ve firmě něco za sebou. Já jsem byla výjimka, a tak jsem logicky vzbuzovala otázky a nedůvěru,“ vzpomíná s úsměvem na první reakce kolegů.

Co ji však odlišovalo, byl její analytický přístup v kombinaci s lidskými dovednostmi. V psychologických testech vyšlo najevo, že má neobvykle silné logické uvažování a týmový focus, což zaujalo regionálního manažera, jejího budoucího nadřízeného.

„A ona si ta paní psycholožka nejdřív myslela, že podvádím. Tak mi během výběrka dala další asi dva až tři testy. Pak přišla na to, že to stále vychází stejně, že můj mozek prostě funguje jinak – mnohem víc analyticky a logicky než u žen mého typu, věku, vzdělání.

A to se líbilo Honzovi, mému budoucímu šéfovi, protože on byl taky hodně analytický. Tak to se mnou prostě risknul a vyplatilo se,“ vzpomíná na svoje začátky v korporaci.

Rychle si však musela vydobýt respekt:

„Klíčové bylo vytvořit si s mými lidmi vztah, získat jejich důvěru a ukázat jim, že jsem schopná, chytrá, nebojím se za ně postavit a tým kdykoliv podržet. To je moje taková největší životně-pracovní deviza – důvěra a týmovost. Díky tomu to šlo velmi rychle a dobře.“

Její schopnosti nezůstaly dlouho bez povšimnutí.

„Asi po dvou letech na pozici manažerky prodejny přišli šéfíkové s nápadem vytvořit kvartální review, tedy hodnocení výsledků prodejny, které jsme my, manažeři, museli prezentovat a obhajovat. Poslali nám template prezentace a poprosili o vyplnění čísel.

No a já, protože to jsem prostě já, jsem jim tu prezku trochu ‚vytunila‘, protože ta šablona, kterou nám poslali, mi nepřišla tak detailní. Prostě samorost, no,“ vzpomíná.

„Můj tehdejší šéf, kterého jsem znala krátce, protože jsem nedávno změnila prodejnu a region, na mě celou dobu koukal skrz ty jeho brýle a nic moc neříkal, takže jsem odcházela s pocitem, že jsem to buď úplně zmatlala, anebo jsem mu vyrazila dech.“

Zuzka jim všem vyrazila dech. Pár dní po prezentaci dostala od ředitele celé prodejní sítě nabídku práce na centrále jako „Channel Insight Specialist“, kde propojovala svůj analytický talent s lidským přístupem.

„Ty budeš spojka mezi čísly, která vidíme na centrále, a realitou, co se děje mimo nás. Budeš spojovat naše dva světy tak, abychom dohromady fungovali jako jeden,“ vysvětluje náplň své tehdejší pozice.

V O2 strávila Zuzka přes osm let, během kterých se podílela na vedení celorepublikových projektů, B2B developmentu, rozvoji fixních sítí nebo třeba vytváření nové firemní kultury. Všechny tyto zkušenosti jí poskytly komplexní pohled na fungování velké korporace.

Po osmi letech v O2 nastal čas na změnu.

„Říkala jsem si: ‚Mám za sebou retail, regionální i celorepublikové projekty, mystery shopping, B2B, developerské projekty, technologie a tak dále, co tady budu ještě dělat?‘“ popisuje své tehdejší rozpoložení.

„No a jelikož jsem ve firmě už v té době byla známé číslo, tak se moje zpráva o odchodu dostala až do pater nejvyšších. Tehdejší CEO o mě nechtěl přijít, tak mi nakonec byla nabídnuta nová pozice přímo v PPF, což byla výzva, kterou jsem nemohla odmítnout.“

V PPF strávila pět a půl roku, během kterých pracovala na významných mezinárodních projektech.

„Prošla jsem velkými nadnárodními projekty, hlavně v oblasti retailu, brandu a marketingu, kde jsem se mnohé přiučila od své úžasné kolegyně, na kterou moc ráda vzpomínám.“

Tyto zkušenosti jí daly nejen mezinárodní nadhled, ale i schopnost přistupovat k firmám komplexně – od strategie přes implementaci až po rozvoj týmů a lidí.

Zralá žena

Po letech v korporátním světě cítila, že je čas začít budovat něco vlastního.

„Ono to budování něčeho vlastního vlastně začalo už mnohem dříve. Ještě v O2 jsem se začala intenzivně zajímat o osobnostní rozvoj a kontinuálně jsem toto téma studovala. Mám za sebou koučovací výcvik, studium na škole psychologie, trénink na práci s fototerapií a další kurzy a školy, včetně MBA v oblasti Executive Management.“

Toto všechno dalo vzniknout něčemu, čemu Zuzka říká „Inovativní transformační management“.

„Je to produkt, který je zaměřený na rozvoj firem od ukotvení značky, přes její exekuci po vytvoření udržitelného stavu skrz leadership a rozvoj týmů. Je to kombinace analytického a strategického myšlení s projektovými dovednostmi a mým psychologickým backgroundem.“

Ale! V době, kdy přecházela na dráhu samostatného podnikání, se dozvěděla zlomovou informaci – TV Nova získala vysílací práva na Formuli 1. Pro Zuzanu to byla jedinečná příležitost spojit svou profesní dráhu se svou největší vášní.

„Napadlo mě, že by bylo skvělé, kdybych mohla jako svého prvního klienta získat právě Novu a pomoci s ukotvením a rozvojem Formule 1,“ vzpomíná na svůj první impuls.

Mnoho lidí snění o práci snů zůstává jen v rovině fantazie, ale Zuzana udělala to, co ji odlišuje od ostatních – prostě si o tu vysněnou pozici řekla.

„Ten začátek jsem měla trochu jednodušší, protože TV Nova spadá pod skupinu PPF. A telekomunikace, ve kterých jsem pracovala já, jsou s televizí spjaty. Znala jsem tedy všechny důležité lidi, vlastně jsme spolu dost úzce pracovali,“ vysvětluje Zuzka.

„Odkázali mě na ředitele sportu na Nově, na pana Dušana Mendela.“ Bez okolků se za Dušanem vydala s jasným záměrem.

„Já jsem si prostě o tu práci přímo řekla, což považuji za důležité, protože mnoho lidí o svých snech mluví, ale mnohdy to mluvením končí a málokdo pro ně skutečně něco udělá. Můj přístup je jednoduchý – zavolat, zkusit to a v nejhorším případě dostanu zamítavou odpověď,“ vysvětluje svůj pragmatický přístup.

„První schůzka s Dušanem dopadla dobře, tam bylo důležité, abychom si sedli lidsky, a to se, myslím, povedlo.“

„Zkuste mi postavit kompletní pohled, jak byste tu F1 uchopila Vy,“ znělo zadání od Dušana pro další jednání. Pro Zuzanu to byla výzva, kterou přijala s veškerým svým nadšením a odborností.

„Já jsem tři týdny vůbec nespala, byla jsem úplně vyřízená. Co noc jsem se cca ve tři ráno vzbudila a ta hlava mi okamžitě začala jet a nahazovat nápady. Já se samozřejmě znám a vím, že když se mi tohle děje, tak je nejlepší si všechno zapsat do poznámek – uklidním tím svůj mozek a dám mu jistotu, že na ty nápady nezapomenu, takže jsem byla díky tomu schopná třeba ještě na pár hodin usnout.“

Po třech týdnech intenzivní práce předložila na Nově komplexní strategii, která zahrnovala vše od mise a vize projektu, přes brand, komunikační strategii až po exekuční plán.

„Snažila jsem se celou věc uchopit komplexně tak, aby bylo jasné, co je naším cílem, jaká je za tím strategie a jak ji exekuovat tak, aby na konci dne všechno zaklaplo v jeden úspěšný celek,“ vysvětluje svůj komplexní přístup.

„Všechno jsem to stavěla okolo dvou základních myšlenek. Aby byla TV Nova tou jedinou a jasnou volbou pro zákazníky, kteří chtějí sledovat Formuli 1. Aby nekupovali konkurenční aplikace. Zároveň jsem si říkala, že by bylo dobré motorsport jako takový více přiblížit lidem, aby ho jednou vnímali jako fotbal či hokej. Aby i v Česku a na Slovensku měl motorsport své velké, právoplatné sportovní místo.“

Z této prezentace vzešly konkrétní nápady, rozvíjení komunity a další inovativní prvky, které měly za cíl přitáhnout i publikum, které dříve motoristický sport nesledovalo.

S Dušanem si po několika sezeních plácli. Zadarmo to tedy rozhodně nebylo, jak by se ze začátku mohlo zdát. Ironicky, první smlouva, kterou Zuzana podepsala jako podnikatelka, byla opět s firmou patřící pod PPF, z které nedávno odešla.

„Tak já tady snad nějakým způsobem zůstanu už napořád,“ směje se Zuzana.

Formule 1 na Nově je hodnocena jako velmi pozitivní počin. Zavedly se nové aktivity jako diváci ve studiu, výjezdy týmu na konkrétní závody a aktivní komunikace na sociálních sítích.

„Ten úspěch není jen můj, je týmu. Je to výsledek fungování celku. Všichni přicházeli se super nápady a všechno se to potkalo v hrozně hezký produkt,“ říká skromně.

Zuzana si jasně uvědomuje, že její role není o osobní slávě nebo mediální pozornosti. Je o vytvoření struktury, která bude fungovat dlouhodobě a nezávisle na ní.

„Má práce není o tom, že mám být ten viditelný slavný prvek. Já jsem tam proto, abych tu firmu nebo ten produkt posunula a nastavila procesy tak, aby fungovaly dlouhodobě a efektivně,“ vysvětluje svůj přístup.

Tento pohled odpovídá i její filozofii koučování, které také provozuje – neříkat lidem, co mají dělat, ale pomoci jim samostatně přemýšlet a rozhodovat se.

„Po úspěšné první sezóně jsme se s vedením domluvili, že věci, co nám fungují, budeme chtít rozvíjet i u dalších sportů.“

Zuzana tak nyní působí na Nově v rovině obchodní a marketingové a své dovednosti nyní uplatňuje v celé sportovní redakci.

„Moje velká přidaná hodnota je především ve strategickém myšlení a schopnosti propojovat různé oblasti. V současnosti se zaměřuji především na rozvoj B2B spoluprací. Chceme budovat fungující byznysové vztahy s firmami, se kterými se můžeme vzájemně obohatit, posunout a přispět tak k rozvoji byznysu na obou stranách,“ vysvětluje svůj současný profesní záběr.

„Takže jsem nyní ve fázi, kdy hledám pro Novu nové strategicko-obchodní příležitosti.“

Během minulé sezóny Formule 1 na Nově zažila Zuzana několik momentů, které považuje za vrchol své osobní i profesní cesty.

„Asi ten největší byl opravdu předstartovní rošt v Maďarsku. Deset minut do startu závodu, všichni na značkách, mechanici u aut, komentátoři v komentátorské kabině. Já jsem teda byla na gridu i v Rakousku, ale tam mi to asi ještě tak nedošlo. Musela jsem si asi počkat na ten Hungaroring,“ říká s lehkou nostalgií.

„Tam až jsem si uvědomila výjimečnost situace. Z České republiky se na F1 může akreditovat jedna televize, což je TV Nova, takže při výjezdu celého týmu je to zhruba devět až deset lidí. A z toho jich na předstartovní rošt, těch několik málo minut před startem závodu, může maximálně pár. A já byla (dvakrát) jedna z nich.“

Dalším nezapomenutelným, tentokrát osobním, zážitkem byla cesta do Bahrajnu na začátku sezóny 2023, kdy během pátečního večera dostala zprávu od kamaráda pracujícího v Dubaji: „Když svůj zadek dostaneš rychle do Bahrajnu, tak ti dám lístek na formuli.“

„Já jsem si během půl hodiny vyřídila víza, sehnala letenky, bookla hotel, zavolala do práce a společně s mým asistentem přeplánovala další pracovní týden. Následující dva dny jsem strávila na čtyřech místech světa – doma, v Budapešti, odkud jsem odlétala, v Bahrajnu a v Abú Dhabí na cestě zpět. V Bahrajnu jsem byla dohromady nějakých asi dvacet sedm hodin, stihla jsem nedělní závod, kde Fernando skončil na bedně, a já jsem se ještě tak týden vzpamatovávala z tohohle bláznivýho počinu,“ shrnuje svou bleskovou cestu za milovaným sportem, která dokonale ilustruje její neutuchající vášeň.

Kromě profesních zážitků s Novou má Zuzana za sebou řadu osobních návštěv Velkých cen F1 – zažila je na vlastní kůži v Singapuru, Bahrajnu, Monaku, Barceloně, dokonce i v malajsijském Sepangu. Navštívila nespočetněkrát Hungaroring, Monzu, Red Bull Ring nebo belgické Spa.

Často jezdila spontánně a s minimálním rozpočtem:

„Hodněkrát jsme se s mojí výbornou kamarádkou Luckou v noci ze soboty na neděli sbalily, sedly do auta a dojely jsme buď do Monzy, nebo na Hungaroring. Tam jsme si v sedm ráno koupily lístek na General Admission, čekaly jsme celé dopoledne na trávě, poté zafandily u závodu a večer jsme jely zase domů. Přijely jsme většinou v pondělí ráno a dopoledne jsme zase běžely do práce. To jsme byly ještě mladé, teď už tam jezdíme v klidnějším tempu,“ dodává s šibalským úsměvem.

Zvláštní místo v jejím srdci má setkání s Fernandem Alonsem v Barceloně, kdy se po 14 letech fanouškovství konečně dostala tváří v tvář svému idolu.

„Po deseti letech od mé první návštěvy Formule 1 a po deseti Velkých cenách, které jsem zažila naživo, jsem jela do Barcelony a čekala tam ve čtvrtek před boxy s davy španělských fandů. Fernando zanedlouho vyšel, všichni se rozkřičeli. Obcházel davy a podepisoval fotky. Když jsme se potkali, taky mi jednu podepisoval a já mu do toho říkám: ‚For me, you are the best driver ever‘ (jsi pro mě ten nejlepší pilot všech dob). On se na mě hrozně hezky podíval, mile se usmál, poděkoval a šel dál,“ popisuje emotivní setkání.

„Pak jsem tam asi půl hodiny stála opřená o boxovou zeď a brečela dojetím jak malá holka,“ dodává dnes už s úsměvem.

Zuzčin příběh je živým důkazem toho, že vášeň spojená s tvrdou prací, odhodláním a vytrvalostí může vést ke splnění i těch nejodvážnějších snů. Zuzana nevyhrála žádnou loterii ani neměla protekci – svou pozici si vydobyla vlastními schopnostmi, odhodláním a ochotou tvrdě pracovat. Od dětství, kdy se pro ni auta stala vášní, přes první návštěvu závodu, na který si vydělávala celé léto, až po manažerské pozice v korporacích, a nakonec vlastní podnikání a strategickou pozici v projektu, který miluje.

„Všechno, co si dokážeme představit, se může splnit. Jde pouze o to, jak je člověk schopen tu představu přetavit do reality,“ říká Zuzana o své životní filozofii.

Tento postoj uplatňuje nejen v profesním, ale i v osobním životě, kde stále čeká na toho jednoho muže, se kterým pojede svůj životní závod. Což je někdy těžké, protože Zuzana je silná osobnost, a to podle ní ve vztazích může být na obtíž.

„Já chci někoho, kdo mi bude umět být parťákem pro život. Ne peněženkou, ne podržtaškou. Někoho, kdo mě ustojí a bude milovat takovou, jaká jsem, a zároveň mě bude podporovat. Někoho, kdo se mi nebude bát říct: ‚Miluju tě, ale umíš to i líp.‘“

Zuzanin příběh inspiruje všechny, kteří mají sen, ale bojí se za ním jít. Ukazuje, že nezáleží na tom, odkud začínáte, ale jak vytrvale a cílevědomě jdete za svým cílem. Její cesta od brigády v supermarketu až na startovní rošt Formule 1 dokazuje, že pokud v sobě spojíte vášeň, odhodlání a ochotu překonávat překážky, můžete dosáhnout i toho, co se zdá nemožné.

Jak sama říká: „Není to o tom dostat se hned na vrchol, ale o tom, po jaké cestě půjdeme. Jak odhodlaní, vytrvalí, schopní, ale zároveň féroví, lidští a skromní budeme. Protože ta cesta nás pak může zavést na místa, o kterých se nám nikdy, ani v našich nejhlubších snech, nesnilo.“

Zuzana se mimo práci a Formuli 1 intenzivně věnuje cestování, na hodně cest jezdí sama, aby si vyčistila hlavu od komerčního světa. Mezi její další oblíbené sporty patří tenis a hokej. Sama hraje golf. Po večerech studuje psychologická témata, zajímá se o fyziku elementárních částic a kvantovou mechaniku. Její nejoblíbenější spisovatel je E. M. Remarque, zejména jeho dílo Nebe nezná vyvolených.