Rally příběh Pavla Janského: Od Favoritů až za volant legendárního BMW M3
/ Jako většina kluků, kteří vyrůstali na vesnici, měl i Pavel Janský dětství a dospívání provoněné benzinem. V domovském Lukově na Zlínsku představovala motorka naprostý základ. Od nevinného prohánění po polňačkách byl už jen krůček k prvním závodům.
„Na vesnici jsme jezdili všichni. K motorkám mě dostali Ondra Marušák se Zdeňou Buchtovým, Tomem Jemelkou a Radimem Polepilem.
Postupně jsme začali jezdit enduro, občas jsme vyrazili závodit na Slovensko nebo do Čech.
A sem tam jsme si vlétli i do lesa, když to ještě šlo. Měli jsme to tak napůl povolené,“ usmívá se Pavel při vzpomínce na divoké začátky.
Jenže každá jízda na hraně si časem vybere svou daň. Kolem pětadvacátého roku života přišlo nevyhnutelné střízlivění.
Stavba domu, budování firmy a do toho účet za léta strávená v terénu. „Byl jsem z motorek hodně dolámaný. Zranění, x operací. Řekl jsem si: motorky ne. Dal jsem to na druhou kolej,“ vzpomíná na období, kdy to vypadalo, že s motorsportem nadobro skončil.
K rally měl však Pavel vždy neuvěřitelně blízko přes rodinu. Jeho tatínek byl totiž velký kamarád s legendárním rallyovým závodníkem Jiřím Sedlářem, který v osmdesátých letech patřil v barvách Podhoranu Lukov mezi nejužší špičku domácích rally.
„Jinak tatík byl s Jirkou Sedlářem kámoš, trávili spolu život po závodech a v dílně. Jirka k nám chodíval i po práci, takže to byl pro otce jeden z nejbližších lidí,“ vzpomíná Pavel na dětství, ze kterého pochází i památeční fotka malého Pavla s Jirkou Sedlářem.
Tragická nehoda Jiřího Sedláře však rodinu zasáhla. „Skrz nehodu Jirky se mě otec snažil držet celý život od rally co nejdál. To se mu i 37 let dařilo. Otec dodnes těžce nese, když sedám do závodního auta.“
Spojení s Lukovem a závodní historií přesto zůstalo živé. „Jako návaznost na minulost Svazarmu jsme začali jezdit pod licencí AMK JZD Podhoran Lukov. Myšlenka přišla od Jardy Vančíka, já jsem pak poprosil pana Plška (Ředitel ve společnosti PODHORAN LUKOV a. s), jestli můžeme oprášit tento název, a vyřídil jsem licenci.“
Benzin v krvi nevyléčíte. Zvlášť když se ve vaší vesnici usadí člověk jako Jarda Vančík, postaví si tam firmu a vy s ním začnete trávit čas. „Když se s ním potkáváte a občas zajdete do jeho hračkářství, začnete mít nápady. Zkrátka to chcete mít doma taky,“ přiznává Pavel.
Zlomový moment přišel u piva. Přímo na legendární Barum Czech Rally Zlín seděl se svým spolužákem a celoživotním parťákem Lukášem Vaněčkou. Slovo dalo slovo, pořídíme Favorita a začneme závodit. S Lukášem začali spolupracovat ještě více než doposud a Lukáš přešel za Pavlem do firmy. Po večerech pak v garáži začala vznikat první závodní Škoda Favorit 136 L.
Auto kupovali de facto jako vrak a postavili ho s naprosto minimálním rozpočtem. S prvními karosářskými pracemi jim pomáhal Jaroslav Holý a ještě Miroslav Březík. O lakování se postarali ti nejlepší v oboru – Favority lakovali vždy u nejlepšího lakýrníka pana Skřivánka na Vlčkové.
Při stavbě a ladění auta se spoléhali na rady zkušenějších. „Techniku a provedení věcí na Favoritu tu nejlepší mi radili chlapi Zenklovi a mladého Otu jsem připravil o hodně času, za což jsem mu hodně vděčný.“
Premiéra na Rallysprintu Kopná 2023 dopadla přesně tak, jak se dalo čekat. „Dostali jsme to do stavu, že to mohlo nějak jezdit, ale technika v tom byla ‚za pět korun‘. A bohužel to tak i vypadalo.
Samé nedojetí. Pak to náhodou dvakrát dojelo,“ hodnotí dnes Pavel s nadhledem. Definitivní tečku za prvním autem udělala divoká havárie na Kopné o rok později. První kapitola byla uzavřena.
Zklamaný? Vůbec. V garáži už čekala druhá karoserie a do hry výrazně vstoupil Jarda Vančík. Pavlovi udělil zásadní motorsportovou lekci: Na technice se nesmí šetřit, jinak nikdy neuvidíš cíl.
S druhým Favoritem se karta obrátila. Pavel dojel Barumku, Vsetín a na Kopné bral dokonce třetí místo v absolutním pořadí. A jaký byl jeho recept na vítězství ve třídě? Rozhodně ne bezhlavý risk. „Vždycky jsme ve třídě nějakým zázrakem vyhráli. Já tomu říkám můj styl na hyenu. Nechám kluky vpředu závodit a snažím se jenom vozit. Většinou je zradí technika, zatímco mně to nějak slouží,“ dodává se smíchem.
Pokud si myslíte, že k přestupu do mnohem silnějšího a prestižnějšího auta vedly ambice nebo sponzoři, pletete se. Může za to oslava čtyřicátin.
„Manželka objednala pro děti skákací hrad se skluzavkou. A tam moje zápěstí kolem půlnoci nevydrželo,“ směje se dnes Pavel situaci, která mu naštípla ruku měsíc a půl před Barumkou 2025. Verdikt byl jasný: S Favoritem bez posilovače řízení to s touhle rukou prostě nepůjde.
Řešení se nabídlo samo. Jarda Vančík měl zrovna v garáži auto s posilovačem a sám se zotavoval po operaci zad. „Napadlo mě: Jary, nepůjčíš mi to? Auto mě ale hned při první jízdě úplně nadchlo. Navíc jsem nechtěl být pod dvojitým tlakem – soustředit se na výkon, a ještě mít v hlavě obavu, abych Jardovi jeho auto nijak nepoškodil. Takže jsem se rozhodl ho od něj rovnou koupit,“ dodává s úsměvem.
.jpeg&w=1920&q=75)
.jpeg&w=1920&q=75)
.jpeg&w=1920&q=75)
.jpeg&w=1920&q=75)
Tím autem bylo ikonické BMW M3 E30.
Mezitím měl v garáži ještě jednu epizodu – Peugeot 306 Maxi od Martina Klepáče. „Bylo tam ale tolik práce a nikdo z okolí to auto neznal, tak jsem řekl: dávám to pryč. Marťa si ho vzal zpátky, zrepasoval a jezdí s ním vlastně doteď.“
Přechod z předokolky na silnou zadokolku zní jako křest ohněm, ale Pavel si ho nemůže vynachválit. „Měl jsem a pořád mám veliký respekt. Ale na to, že je to zadokolka, nedělá žádné extra zákeřnosti. Podvozek je na jedničku, všechno je od Jardy perfektně nastavené.“
Největší luxus ale nespočívá ve výkonu motoru, nýbrž v ušetřeném čase. O techniku M3 se totiž kompletně stará právě Jarda Vančík. Má díly, ví kam sáhnout, a Pavel tak už nemusí trávit večery s rukama od šmíru. „Mám z hlavy vytěsněnou techniku. Jarda přijde, vezme, dá to tam a jezdíme. Spotřeba je sice větší než u Favorita, ale ten ušetřený čas, který teď můžu dát práci, je k nezaplacení.“
Ve svých jedenačtyřiceti letech má Pavel Janský priority srovnané. Nepotřebuje si nic dokazovat. „Není mým cílem vyhrávat. Chci se vážně jen vozit a po závodech mít vždycky celé auto. Beru ho spíš jako investici.“
Přesto se letos na Star Rally Zlín Historic 2026 určitému tlaku nevyhne. Loni startoval se šestnáctkou, letos vyfasoval startovní číslo 4. „Jarda vždycky říkal, že číslo se musí obhájit. Takže ten tlak, který jsem nikdy nechtěl, je najednou tady. Na rovinu? Radši bych měl desítku, vpředu střelce a sledoval to zpovzdálí,“ uzavírá s úsměvem pilot, který dokázal, že k těm nejlepším řidičským zážitkům vás občas může doslova vykopnout dětský skákací hrad.
Ke štěstí mu tak na letošní Barumce chybí snad jen soupeř a kamarád Martin Černý. Ten sedlá stejně skvělé BMW M3 E30, ale kvůli havárii na Rally Příbram musel letošní start oželit.
.jpeg&w=640&q=75)
