Unikátní pohled! Jak vypadá závodní víkend z pohledu šéfa týmu?
/ Zatímco záře reflektorů většinou míří na závodníky, velkou roli ve Formuli 1 mají i šéfové stájí. O svém nabitém harmonogramu o závodních víkendech se rozhovořil James Vowles z Williamsu.
Kdo pracuje ve Formuli 1, ten se o závodním víkendu nezastaví. To platí jak pro závodníky, tak i pro jednotlivé členy týmů – zkrátka, pořád je co dělat. Nejvíce toho zatím bylo vždy řečeno o pracovních povinnostech závodníků, ale tentokrát se podíváme na dění v paddocku z jiného pohledu, a to z role šéfa týmu.
Svůj pracovní harmonogram totiž představil James Vowles, který působí jako šéf Williamsu. Ten se rozpovídal o tom, co všechno jeho role obnáší a jak probíhá takový závodní víkend z jeho pohledu. Za příklad dal Velkou cenu Rakouska, která se odjela na Red Bull Ringu na konci června.
A kdo je vlastně Vowles? Šestačtyřicetiletý Brit má za sebou přes 20 let ve Formuli 1. Začal v BAR v roce 2001 a postupně se vypracoval až na pozici šéfa strategie. V týmu zůstal i v éře Hondy a také Brawn GP, kde prožil impozantní mistrovskou sezónu 2009. V ní byl přímo zodpovědný za strategie pro Jensona Buttona a Rubense Barrichella.
S týmem zůstal Vowles i pod taktovkou Mercedesu a sehrál klíčovou roli v mistrovských sezónách 2014 až 2021. Po více než dvaceti letech se ale rozhodl zkusit novou výzvu a na začátku roku 2023 se stal šéfem Williamsu. Jeho cílem je přebudovat tým a dovést ho zpět k úspěchům.
A teď už k závodnímu víkendu!
Exkluzivní nabídky práce
Všechny nabídkyTeam Management Support
LN4 FusionCar Chief
AO Racing TeamPayroll Analyst
GM Performance Power Units
Čtvrtek
Závodní víkend pro členy týmů začíná tradičně již den před volnými tréninky, tedy ve čtvrtek. Probíhají finální přípravy, první schůzky a povinnosti, a hlavně plánování průběhu celého víkendu. V Rakousku navíc mají týmy to štěstí, že to z hotelu na okruh nemají tak daleko. Například Vowles byl na okruhu za 10 minut.
„Co je na Rakousku skvělé je to, že jste v horách, takže když se ráno probudíte, tak cítíte tu vůni. Cítíte ten čistý horský vzduch, a to miluji,“ začal své povídání šéf Williamsu.
„Rád začínám brzy. Ne, že bych snad chtěl být tím prvním šéfem týmu v paddocku, ale často to tak je. To ticho po ránu mi dovolí se připravit na to, co nás v ten den čeká. V Rakousku jsem bránou prošel asi kolem 7:40 ráno.“
„Typicky začínám malou snídaní. To je čas se ohlédnout za posledními událostmi, co se stalo v noci a případně co nás čeká, pokud jsme odsunuli něco ze schůzky s inženýry z předchozího večera. Je to o tom se na vše podívat z více úhlů, ale hlavně z té technické stránky. Pak se podívám do kalendáře, abych věděl, co nás v ten den přesně čeká a kdy. Řada šéfů nebývá ve čtvrtek na trati, ale já ano, protože jsem tak stále se svým týmem.“
Pátek
„Vždy záleží závod od závodu a podle toho, co se zrovna děje v garáži, ale v pátek ráno mívám takový týmový proslov. Všichni se sejdeme v motorhomu, probereme si, co se dělo posledně, jaká máme očekávání tento víkend a co nás čeká do budoucna.“
„Jak to tak ale s mými proslovy bývá, jsem upřímný, někdy až brutálně upřímný. Mluvíme o tom, v čem jsme se zlepšili a v čem naopak se teprve zlepšit musíme. Taky je to skvělá příležitost se jako tým trochu stmelit. Pak už začínají dopolední mediální povinnosti, například v Rakousku míváme tři až čtyři setkání s médii.“
„Pokud se jezdí Formule 2, tak se snažím si udělat čas na jejich trénink, protože tam máme dva jezdce, Victora Martinse a Luka Browninga. Takže pokud to jde, jsem v garáži a sleduji, co se děje. Pokud ne, tak v tu dobu většinou hovořím s inženýry a diskutujeme o tom, co nás v ten den čeká.“
„Během pátečního tréninku bývám na boxové zídce a je to docela zábava. Je to návrat nohama na zemi a uvědomíte si, proč tam vlastně jste. Tou hlavní náplní práce je tady vždycky dostat auto na trať, a to co nejrychleji.“
„Je úžasné, jak dnes dokáží vozy posílat 50 až 60 tisíc datových parametrů a máte vlastně skutečně možnost ihned vidět, jak na tom jste. Rychle tak získáte poměrně jasnou představu v porovnání s konkurencí.“
„To, co si možná většina lidí neuvědomuje je to, že se snažíme přinášet vylepšení pro každý závod. Tempo vývoje je neskutečné a vždycky cítíte to vzrušení, když se blíží moment, kdy získáte odpověď na otázku: udělali jsme dost, abychom se posunuli o ten důležitý kousek vpřed na této trati?“
„V prvním tréninku jsme měli Alexe Albona a Carlose Sainze na 7., resp. 8. příčce. Bylo ale těžké zajíždět takové časy konzistentně. Dalo se to, ale chvíli nám to trvalo. Po každém tréninku si děláme shrnutí. Při něm si obvykle dávám něco k jídlu, protože to tak časově zkrátka vychází. Během dne není moc času, takže to využiji, abych do sebe nasoukal trochu oběda.“
„Jednou za dva nebo tři závodní víkendy musím absolvovat tiskovou konferenci týmových šéfů, která se koná vždy v pátek po prvním tréninku. Když mám trochu času kolem, což třeba v Rakousku tak bylo, tak se navíc sejdu buď se Stefanem Domenicalim, nebo s některým ze šéfů týmů.“
„To jen abychom se udrželi s ostatními v kontaktu. V Rakousku jsem měl asi tři schůzky s ostatními šéfy stáje, a to abychom probrali určité záležitosti, problémy nebo třeba jen diskutovali o budoucnosti sportu.“
„Pak už je čas na druhý trénink. Alex a Carlos v něm dokončili na 16., resp. 17. místě. Obvykle nebýváme příliš sdílní o tom, s jakým palivem a nastavením motoru jsme v trénincích jeli. Ne, že bychom chtěli hrát nějaké hry, ale spíše se provádí různé testy. Proto mě výsledky druhého tréninku ani nijak neznepokojily. Věděl jsem, v jakém nastavení naše vozy byly, a proto jsem byl i poměrně spokojený. Hlavně delší stint mě nadchl, když jsme odjeli asi 12 kol, a to v poměrně hodně rychlém tempu.“
„I když jsem jedním z prvních šéfů na trati, nebývám zároveň ten, který by i odcházel jako poslední. Ne, že bych odcházel nějak brzo, ale naši inženýři musí dodržovat večerku a odejít ve stanovenou dobu. I poté se sice ještě pracuje v továrně, ale obvykle si jen nechám připravit shrnutí na další ráno.“
„Pak záleží, co máme naplánováno. Na závodech jako ten v Rakousku míváme s sebou většinou fantastické partnery a večer je tak skvělá příležitost strávit s nimi nějaký čas. Takže večery se týkají hlavně spíše obchodních záležitostí.“
Sobota
“Opět dorazím velice brzy. Probereme, co se všechno přes noc událo po technické stránce a pak následují další sezení s médii. Poté dojde opět na setkání s dalšími šéfy týmů napříč paddockem a také s dalšími obchodními partnery.”
“Následně se vracím k inženýrům. S nimi si ujasním, co musíme ještě udělat před třetím tréninkem, co jsme zjistili přes noc, jak jsou na tom jezdci a jaká je jejich zpětná vazba. Zkrátka, abych věděl, v jaké jsme pozici a zda mohu nějak pomoci.”
“Po třetím tréninku se zaměřuji na naše plány pro kvalifikaci, abych věděl, jaké pneumatiky obujeme, kdy přibližně se chystáme vyrazit na trať a na co si musíme dávat pozor, pokud něco takového je. Takže potom ve chvíli, kdy už se jde na věc, tak nikoho nemusím zdržovat otázkami.”
“Kvalifikovali jsme se na 12. a 19. místě. Bohužel jsme na Carlosově i Alexově voze našli poškození podlahy. Obrubníky v Rakousku jsou agresivní a když je pole takhle vyrovnané, musíme využít každý milimetr trati, abychom byli konkurenceschopní. Bohužel to ale nakonec oba jezdce stálo rychlost.”
Neděle
“Běžně jsem na místě od 8 hodin, takže máme pár hodin na odpočinek a trochu se uvolnit. V Rakousku jsem strávil půl hodiny s Carlosem, se kterým jsme si po delší době popovídali. Pak kolem 10. hodiny máme poradu ohledně strategie. Jsme tam já, oba jezdci, závodní inženýři a stratégové.“
„Společně probíráme, co vše se může během závodu stát. Málokdy vše vychází přesně podle plánů, ale strategie je o tom, že se připravíte na různé eventuality, takže když k něčemu dojde, každý je připraven. Strategie byla sice vždy mou doménou, ale teď už se jako šéf stáje snažím do toho nevstupovat.“
„Mou prací je teď spíše ostatní nasměrovat, pokud si myslím, že se vydávají jinou cestou, než kterou bych se vydal já. Takže spíše pokládám otázky, zda pomysleli na nějakou konkrétní eventualitu nebo co se stane, když se stane tohle, a podobně.”
“Není mým cílem to přebírat. Ano, třeba by to jednou mohlo přinést úspěch, ale zároveň podryjete tím vlastní tým, který pracuje ve dne v noci na tom, aby dosáhl co nejlepšího výsledku.”
“Pak záleží hodně na tom, kde právě jsme, ale většinou v neděli v 11 hodin bývá náš motorhome tak plný lidí, že se sotva můžete pohnout! Takže jen chodíte kolem a zdravíte se se všemi lidmi. A pak už najednou startují motory a auta vyrážejí na startovní rošt! Tím se zpátky naladíte na závodní notu.”
“Bohužel náš závod v Rakousku byl zklamáním. Měli jsme rychlost, abychom dojeli na 6. místě, ale místo toho oba naše vozy odstoupily ze závodu. I když pak odstoupil i Alex, zůstal jsem na boxové zídce až do konce. Když už jsem na chvíli seskočil, tak jen proto, abych se podíval na auta.”
“Pořád mě ale zajímá, co se děje, jak se vyvíjí pořadí a jaká data můžeme získat. Navíc tím, že zůstanu až do konce, tak si myslím, že ukazuji určitý respekt našim soupeřům, kteří stále závodí. Taky jsem to využil jako možnost s jezdci krátce probrat závod. Carlos toho sice moc neodjel, ale pořád se zhodnocení hodí. Pak nás čeká mnohem větší hodnocení závodu v pondělí, kde budeme všichni dohromady.”
“Trať jsem opustil dost brzo, asi už kolem 17:45. Má žena byla těsně před porodem a mohlo to přijít na svět každou chvíli, tak jsem chtěl být na blízku. Jinak bych odcházel mnohem později, většinou tak kolem tří hodin po skončení závodu. Takže tohle bylo poměrně brzo. Tak či tak ale vždy odlétáme ještě v neděli.”
“Má mysl pracuje tak, že jakmile už mi Rakousko nemá co dál dát, tak vše zcela vypouštím. Naopak v tu chvíli už je pro mě mnohem užitečnější se soustředit na příští závod a co mě tam čeká. Zkrátka vytlačit to staré z hlavy a soustředit se na budoucnost,” uzavřel James Vowles.
