Konec jedné éry, Renault se loučí s Formulí 1
/ Letošní sezóna Formule 1 přinesla celou řadu nových příběhů, ale některé jiné uzavřela. Jedním takovým příkladem je Renault, který opouští královnu motorsportu a také svou továrnu na motory ve Viry-Chatillon. Právě zde vznikaly od roku 1976 pohonné jednotky, které měnily historii.
Jako v každém sportu, tak i ve Formuli 1 existuje plno různorodých příběhů. Některé šťastné, jiné smutné. Při letošním posledním závodě sezóny se paddock loučil nejen se jménem Sauber, ale také se značkou Renault. Francouzská automobilka se v prostředí F1 pohybovala od roku 1977, ale i tento příběh je nyní de facto u konce.
Už je to pár let, co Renault přesunul svou tovární stáj pod Alpine. Jde sice o součást skupiny Renault a stále jde o tovární tým, ale v posledních letech se Alpine více osamostatňuje. Jedním z důvodů je nepříznivá situace na evropském automobilovém trhu, tlak na snížení výdajů a co se Formule 1 týče, Renault se od roku 2014 výrazně trápí kvůli nepovedeným pohonným jednotkám, což se Francouzům nepodařilo vyřešit ani po 11 letech.
Ačkoliv Renault stále zůstává většinovým vlastníkem Alpine, v posledních dvou letech došlo k částečnému odprodeji této značky. Její závodní divize zůstává plně soustředěna na WEC i F1, ale právě v královně motorsportu přechází od roku 2026 na pohonné jednotky Mercedes, což efektivně znamená odchod Renaultu a také konec statusu tovární stáje. Bez potřeby závodních motorů je Renault na odchodu i ze své legendární továrny ve Viry-Chatillon, která se stane novým inovačním centrem Alpine.
Ono to z nedávných výsledků možná tak nevypadá, ale Renault má ve Formuli 1 opravdu bohatou a úspěšnou historii. Francouzská značka se, ať už jako tovární tým nebo jen dodavatel motorů, zúčastnila celkem 44 sezón a 771 závodů. S jeho motory nastoupilo 88 jezdců a 11 týmů. A úspěchy? 169 vítězství, 213 pole position, 11 196 kol ve vedení, 465 pódií a 23 titulů mistrů světa.
Celý příběh se začal psát ve druhé polovině 70. let, když Renault koupil automobilku Alpine, kterou přeměnil v divizi Renault Sport a přestěhoval ji do Viry-Chatillon. Právě tam v roce 1976 oficiálně začaly práce na nových projektech a jedním z nich byl i motor, který hrál klíčovou roli v technologickém vývoji Formule 1.
Exkluzivní nabídky práce
Všechny nabídkyTeam Management Support
LN4 FusionCar Chief
AO Racing TeamPayroll Analyst
GM Performance Power UnitsPsal se víkend Velké ceny Velké Británie 1977 na okruhu Silverstone. Tehdy se na startovní listině závodu Formule 1 poprvé objevila značka Renault. Za volant vozu RS01 usedl Jean-Pierre Jabouille a v šasi se skrýval motor Renault-Gordini V6 1.5L – vůbec první přeplňovaný motor v historii šampionátu. Výsledky nebyly dobré, naopak motor byl vysoce nespolehlivý. Jenže francouzská značka to nevzdala a v dané sezóně nastoupila ještě několikrát.
V roce 1978 už Renault nastoupil ve většině závodů a o rok později nasadil první plnohodnotnou tovární stáj, kdy Jabouilleho doplnil René Arnoux. Společně dosáhli také prvního vítězství, a to přímo v domácí Velké ceně Francie 1979 na okruhu v Dijonu. Jabouille zvítězil a Arnoux skončil třetí po slavném souboji s legendárním Gillesem Villeneuvem.
To už ale začala technická revoluce být v plném proudu. Konstruktéři si rychle uvědomili výhody přeplňovaných motorů, a to zvláště v době, kdy populární motory Ford Cosworth DFV, které dosud měly v podstatě monopol na startovním roštu, začaly být konstrukčně zastaralé. Spolehlivost se postupně vylepšila a v polovině 80. let už začala válka přeplňovaných motorů o výkonu kolem 1000 koní.
Do roku 1985 patřil Renault mezi nejlepší, ale tituly mezi jezdci i týmy jim unikaly. Slavný Alain Prost byl v roce 1983 hodně blízko, když prohrál s Nelsonem Piquetem v Brabhamu o pouhé dva body. Poté se u Renaultu rozhodli soustředit na to, co opravdu umí. Opustili Formuli 1 jako tým a zůstali v pozici dodavatele motorů pro Ligier, Tyrrell a Lotus. Právě s Lotusem se do historie ve Velké ceně Portugalska roku 1985 zapsal se svým prvním vítězstvím jistý Ayrton Senna. Jeho vůz poháněl Renault EF15 1.5 V6 t, který vycházel z vůbec prvního motoru francouzské značky pro Formuli 1.
Následně se kvůli finančním problémům a restrukturalizaci francouzská značka na dva roky (1987 a 1988) stáhla. V tu dobu se navíc prosadil zákaz přeplňovaných motorů ve prospěch objemově větších, ale atmosférických pohonných jednotek. Právě nových pravidel využil Renault, který na Formuli 1 nezanevřel, a v roce 1989 přišel návrat v pozici exkluzivního dodavatele pro Williams se zcela novou pohonnou jednotkou RS1 V10 3.5L.
To byl začátek dominantní epochy a zlaté éry, která přinesla mezi lety 1992 až 1997 celkem šest pohárů konstruktérů a k jezdeckému titulu francouzský motor dovedl Nigela Mansella, Alaina Prosta, Damona Hilla, Jacquese Villeneuva a s Benettonem také Michaela Schumachera. Motory značky Renault v té době neměly žádnou konkurenci, a to i přes přechod z objemu 3.5L na 3.0L v sezóně 1995.
Po roce 1997 se ovšem Renault opět rozhodl Formuli 1 opustit, protože francouzská značka procházela privatizací a snižováním nákladů. Jenže po motoru RS9 byla stále velká poptávka, a tak se Renault dohodl, že své motory prodá a svěří dlouholetému partnerovi, společnosti Mecachrome, která se domluvila s Renaultem na tom, že bude za pokračující vývoj platit.
Motory vycházející z vítězného RS9 se tak v F1 objevovaly i v následujících letech, akorát pod značkami partnerů a třetích stran, jako Mecachrome, Playlife a Supertec, zatímco vývoj i nadále probíhal pod dohledem Renaultu ve Viry-Chatillon. Jejich služby využívaly týmy Williams, Benetton, BAR či Arrows, ale bez výraznějších úspěchů. Tovární vývoj chyběl, zejména v období, kdy se rychle posouvala vpřed konkurence v podobě Mercedesu a Ferrari.
Absence Renaultu z královny motorsportu ale netrvala dlouho. V roce 2001 přišel odkup týmu Benetton a plnohodnotný návrat francouzské značky do Formule 1 pod vedení Flavia Briatoreho. Začala velká restrukturalizace, a hlavně zahájení úzké spolupráce mezi továrnami v britském Enstone, kde se pracovalo na šasi, a ve Viry-Chatillon, kde se vyráběly motory. Tehdy Briatore sáhl po jistém Fernandu Alonsovi a společná cesta kulminovala v letech 2005 a 2006 ziskem dvou mistrovských titulů mezi jezdci i konstruktéry.
Každá úspěšná éra ovšem jednou skončí a následoval tvrdý propad týmu až do středu pole. Do toho se Briatore, Alonso a Renault octili v centru dění v nechvalně proslulé Velké ceně Singapuru 2008 a jen o rok později celý svět zasáhla velká finanční krize. Renault se následně rozhodl tým odprodat skupině Genii Capital, která ji postupně transformovala v Lotus, ale stále s pohonnými jednotkami Renault. Ty mezitím začal odebírat také nový zákazník v podobě Red Bullu.
Zatímco se tým z Enstone pod novým názvem stále více Renaultu vzdaloval, začala se francouzská značka stále více soustředit právě na nového zákazníka. Red Bull navíc do svých řad dokázal zlákat i legendárního konstruktéra Adriana Neweyho a brzy se úroveň spolupráce podobala symbióze, kterou Renault zažil s Williamsem v 90. letech. Společně se Sebastianem Vettelem pak přišla další velká dominance ve Formuli 1 a Renault mohl slavit s Red Bullem v letech 2010 až 2013 čtyři tituly mezi jezdci i týmy.
S rokem 2014 přišel návrat přeplňovaných motorů, a to o specifikaci V6 s objemem 1.6L, jenže tento přechod francouzské značce vůbec nevyšel. Už od prvních testů bylo jasné, že Renault má velké problémy a nedokázal soupeřit s dominantním Mercedesem. Celý neúspěch gradoval až do smluvních tahanic mezi Francouzi a Red Bullem.
Renault to vzdát nechtěl a svým motorům věřil. Na konci roku 2015 tak francouzská značka odkoupila od Genii Capital zpět tým Lotus a v roce 2016 se vrátila v pozici továrního týmu, zatímco z Red Bullu se stal jen zákazník, navíc provozující motory pod značkou TAG-Heuer. Po problémech s Hondou navíc pod Renault od sezóny 2018 přešel také McLaren, což francouzské automobilce jen pomohlo k většímu množství dat s cílem vylepšit pohonnou jednotku.
Staronový tovární tým procházel turbulentním vývojem a první úspěchy přišly až v covidové sezóně 2020 v podobě tří pódií. Od sezóny 2021 se pak Renault rozhodl více popularizovat svou závodní divizi Alpine a stáj tak přesunul pod její hlavičku. Jenže pohonná jednotka stále zaostávala a náhle zůstala francouzská značka bez zákazníků, s týmem Alpine jako jediným odběratelem. Situaci nezměnilo ani vítězství Estebana Ocona v Maďarsku v sezóně 2021.
Vedení projektu F1 v rámci Renaultu nemělo směr ani stabilitu, lidé se neustále měnili a problémy se prohlubovaly. V centru dění se jednou ocitl i Oscar Piastri, kterého tým oznámil jako svého jezdce, aniž by ho vlastně podepsal. Velice podivná chyba na úrovni Formule 1. Až nakonec tým povolal opět zpátky Flavia Briatoreho, který měl celý program postavit na nohy.
Jenže vše spíše směřuje dál od Renaultu, a naopak Alpine se dále osamostatňuje. Součástí toho je i výše zmíněné rozhodnutí se zbavit problémových pohonných jednotek a přejít k Mercedesu. Renault až dosud Alpine významně podporoval, ale od sezóny 2026 už to nebude ten pravý tovární tým, tak pevně spjatý s francouzskou značkou. Teď už skupina Renault zůstává spíše jako jeden z vlastníků značky, která má tým ve svém portfoliu.
Alpine převezme i továrnu ve Viry-Chatillon, ale vývoj motorů zde skončí. Ve spolupráci se skupinou Renault dojde k přeměně na technické a inovační centrum sloužící k vývoji sportovních a závodních vozů, zatímco vše kolem Formule 1 se přesune do britského Enstone.
Šéf Renaultu ujišťuje, že má Alpine v F1 dlouhodobé plány
"Samozřejmě jsem velice smutný, protože mají dlouhou historii a já jsem její součástí. A její součástí jsem jen díky tomu, co oni dokázali v motorsportu i v F1. Teď už bude pro ně hodně těžké se jednou vrátit. Možná někdy v daleké budoucnosti, ale bude to náročné," řekl v rozhovoru Alain Prost, čtyřnásobný šampion a legenda Formule 1.
Situaci nezměnil ani fakt, že rok 2026 přinese nové pohonné jednotky a inženýři z Renaultu byli v pokročilé fázi vývoje. Podařilo by se jim navrátit lesk a slávu francouzské značce? To už se nedozvíme. Vrátí se ještě Renault do Formule 1? Může, ale bude to mít hodně těžké, vzhledem k uzavření továrny. Zdá se, že tato historická etapa Renaultu, která se začala psát v roce 1976, je u definitivního konce.
