Může být Hamiltonovo trápení začátkem konce?
/ Lewis Hamilton věděl, že ho nečeká u Ferrari jednoduchý úkol, ale asi nečekal až takové trápení. Sezóna zatím italské stáji vůbec nevychází a nejvíce to odnáší právě sedminásobný šampion, který si i možná poprvé uvědomuje svůj věk. Může to být znamení, že už nadešel začátek konce?
Jeden z největších přestupů v historii Formule 1, kdy Lewis Hamilton opustil na konci loňské sezóny Mercedes a zamířil do Ferrari, se zatím nevyvíjí podle představ. Hlavní plán je sice se připravit na sezónu 2026, kdy přijde nová generace vozů, ale italská stáj, zdá se, udělala letos spíše krok zpátky.
Ferrari má na kontě 165 bodů a drží 2. místo v poháru konstruktérů, jenže to neznamená, že výsledky jsou dobré. Rudé vozy často rychlostně patří až na třetí nebo čtvrté místo ve startovním poli. Charles Leclerc získal jen tři pódia z devíti závodů a Hamilton dokonce ani jedno. Šance na vítězství? V tuto chvíli minimální. Jedinou radost měl sedminásobný šampion v Číně, kde dokázal vyhrát sprint, jinak spíše zažívá pocity beznaděje.
Ačkoliv se současná generace monopostů Formule 1 nachází ve své poslední sezóně, u Ferrari se rozhodli pro mnohem víc než jen drobné evoluční změny. Italská stáj změnila základní koncept předního zavěšení a následuje nově vzor Red Bullu a McLarenu, což výrazně ovlivnilo veškeré charakteristiky letošního monopostu SF-25.
Vůz je tak svým chováním odlišný oproti předchůdci a jinak pracuje i s pneumatikami. Ferrari sice zvládá v závodním tempu držet krok, ale největším kamenem úrazu jsou kvalifikace, kde ztráta činí až několik desetin sekundy. Jezdci mají občas co dělat, aby se probojovali do nejlepší desítky.
Problém leží zejména v samotném nastavení vozu a světlé výšky, což také stálo za diskvalifikací týmu v Číně. Ferrari samozřejmě pracuje i na vylepšeních, ale to italské stáji trvá déle než v případě Mercedesu či Red Bullu. Navíc k tomu stále se opakující slabiny v oblasti strategie, ve schopnosti reagovat na změny v průběhu závodu, nebo týmová režie či jasné vedení v průběhu závodu.
Jenže zatímco Leclerc už je na takové (ne)fungování stáje zvyklý, Hamilton čelí narůstající frustraci. K tomu se stále ještě snaží najít společnou řeč se svým novým závodním inženýrem, což neusnadňuje jazyková bariéra. A když tyto problémy musí pod nátlakem médií už i řešit také šéf stáje, je jasné, že aklimatizace neprobíhá vůbec hladce.
Výrazný vliv má rovněž zcela odlišná kultura uvnitř týmu. Přeci jen Hamilton byl celý život zvyklý pracovat s britskými týmy a v britském prostředí, a právě italské Ferrari je známé svou odlišností. Sedminásobnému šampionovi už je navíc 40 let, to už je na Formuli 1 vysoký věk, pokud se tedy nejmenujete Fernando Alonso.
Čas je neúprosný a pokud má být sezóna 2026 úspěšná, musí být Hamilton v plné síle a věřit sobě i týmu. Moc dalších šancí už mít nebude. Jenže už před přestupem začal čelit pochybnostem o své pověstné rychlosti. Sám se i loni svěřil, že minimálně v kvalifikacích už nepatří mezi takové suverény jako dřív.
Přesně to jsou také důvody, kvůli kterým se od začátku spekulovalo, zda tento přestup vůbec dával smysl. Zvlášť když má italská stáj svou hvězdu v podobě o třináct let mladšího Charlese Leclerca, který má smlouvu až do roku 2029 a vždy byl viděný jako jasná jednička a tahoun týmu.
Přitom Hamiltona rozhodně nelze obvinit z nedostatku snahy. V továrně Ferrari v Maranellu tráví spoustu času a o každém závodním víkendu je s týmem vždy až do pozdních hodin, aby probrali každý detail a ujistili se, že nic nepřehlédli. Když tak po závodě v Barceloně působil naprosto odevzdaně a odcházel se slovy, že to byl nejhorší závod, který kdy zažil, není to vůbec dobré znamení.
Mít v týmu sedminásobného mistra světa se 105 vítězstvími je lákavé, stejně jako pokus společně získat rekordní osmý titul. Zároveň je jasné, proč by si Hamilton přál přepsat ten největší rekord v barvách právě této legendární italské stáje. Jenže není na to vlastně příliš pozdě? A dokáže vůbec Ferrari připravit to správné prostředí?
I ti nejzarytější fanoušci začínají váhat, zda dokáže navázat na ikonickou vítěznou éru Michaela Schumachera, nebo na neúspěchy Alaina Prosta, Fernanda Alonsa či Sebastiana Vettela. Začíná se tak spíše objevovat otázka, zda nesledujeme začátek konce kariéry nejúspěšnějšího jezdce Formule 1 všech dob? Nebo ještě dokáží společně vše otočit a dotáhnout svůj plán do zdárného konce?
V první řadě však musí Hamilton vydržet a Ferrari určit jasný směr vpřed. Italská stáj je toho schopná, však ve vytrvalostních závodech ve FIA WEC v současné době zcela dominuje. Proč je tedy takový problém něco z toho receptu na úspěch aplikovat i ve Formuli 1? Odpověď musí Italové ale najít velice rychle. Času není nazbyt a Hamiltonova trpělivost také není nekonečná.
